Bylík Kmín celý

Český kmín je malým zázrakem nejenom v kuchyni V poslední době se k nám dostává čím dál více zajímavých plodin, bylin a potravin z často velmi exotických koutů světa. Je proto snadné zapomenout na to, že i v naší vlasti máme několik skutečných rostlinných pokladů. A bezesporu se k nim řadí i český kmín. Kmín kořenný neboli kmín luční (latinsky Carum carvi) je rostlina dorůstající až do výšky jednoho metru, která má pouze málo větvenou přímou lodyhu, na jejímž vrcholu se nachází výrazné květenství. Je jím složený okolík z drobných bílých či narůžovělých kvítků. Plodem je hnědá dvounažka protáhlého srpovitého tvaru. Kmín má tenký kořen, který se příliš nevětví a zpeřené listy uspořádané do kříže. Nepleťte si kmín a kmín Kmín není pouze jeden, a proto je dobré vědět, jak se vlastně v kmínech vyznat. Velmi často se plete či zaměňuje římský kmín a ten “klasický“. Římský kmín se tomu našemu sice trochu podobá, tím ale veškerá podobnost končí. Pochází totiž nejenom z jiné rostliny (konkrétně se jedná o šabrej kmínovitý), ale odlišuje se také svou chutí a vůní. Je hojný především ve Středomoří, kde je běžnou součástí mnoha oblíbených pokrmů. Sehnat jej jako koření je však možné běžně i u nás. Tou druhou rostlinou je kmín kořenný, který se rovněž označuje jako kmín luční a v Evropě roste více jeho odrůd. Některé z nich jsou mnoholeté, jiné pouze dvouleté nebo dokonce jednoleté. Existuje dokonce chráněné označení s názvem “Český kmín“. Jedná se vždy pouze o dvouletou rostlinu, která vykvétá právě druhým rokem a vyniká především vysokým obsahem silic, je proto považována za velmi kvalitní. Kmín kořenný Kmín kořenný (latinsky Carum carvi) náleží do čeledi miříkovitých. Jedná se o rostlinu dorůstající až do výšky jednoho metru, která má málo větvenou přímou lodyhu, na jejímž vrcholu se nachází výrazné květenství. Tím je složený okolík s množstvím drobných bílých či narůžovělých kvítků. Plodem je hnědá dvounažka protáhlého srpovitého tvaru. Kmín má tenký kořen, který se nepříliš větví, listy jsou zpeřené a uspořádány do kříže. Ve volné přírodě se lze s kmínem kořenným setkat hlavně na loukách, mezích, v příkopech, na okraji polních cest, podél plotů a podobně. Nejlépe se mu daří v dobře propustné půdě na slunném stanovišti. Typickou kmínovou chuť a vůni má na svědomí obsah přítomným silic. Jedná se zejména o silice karvonu a limonenu, kromě toho lze však v kmínu nalézt celou řadu dalších zajímavých látek. Z těch hlavních uveďme vedle již zmíněných éterických olejů například bílkoviny, sacharidy, vápník, fosfor, draslík a dokonce i beta karoten. Kmín se pyšní prastarou tradicí Takřka na celém evropském kontinentu naše území nevyjímaje má kmín kořenný prastarou tradici. U nás se jedná pravděpodobně o jedno z nejstarších koření vůbec. Své uplatnění nalezl kmín zejména v kuchyni. Je neodmyslitelnou součástí mnoha jídel, používá se především při přípravě chleba a dalšího pečiva, výtečně ochutí nejrůznější polévky i omáčky, hodí se pod maso a k bramborovým pokrmům. Neobejdeme se bez něj ani při přípravě zelí, hub či ryb. Kmín je také běžnou součástí receptur mnoha likérů, mimo jiné známé kmínky. Opomenout nesmíme ani jeho zajímavé účinky na lidské zdraví. Kmín přispívá k normální činnosti trávení a příznivě ovlivňuje hladinu lipidů v krvi. Napomáhá správnému fungování imunitního systému a vyzkoušet jej mohou také maminky pro bezproblémový průběh kojení. Z kmínu se připravuje nejenom odvar, ale dělají se z něj například i léčivé oleje či sirupy.