Bylík Lžičník nať

Lžičník nať Lžičník lékařský (latinsky Cochlearia officinalis) získal své jméno podle charakteristického tvaru listů, které jsou masité s promáčklým středem, takže skutečně připomínají lžičku. Tato asi 30 cm vysoká dvouletka s hrozny bělavých květů má svůj původní domov v přímořských oblastech severní a západní Evropy, ač je v současnosti rozšířená i ve vnitrozemí. Pozornost si zaslouží zejména nať s listy, ve kterých je obsaženo množství tříslovin, hořčinů, enzymů, minerálních látek a vitaminů, obzvláště pak vitaminu C. Přítomnost vitaminu C v listech lžičníku neunikla pozornosti lidem již v minulosti. Kvůli němu byla rostlina dokonce používána námořníky na dalekých plavbách jako prevence před obávaným onemocněním kurdějemi. Čerstvé listy lžičníku lze využít i v kuchyni, vyznačující se totiž zajímavou palčivou až pikantní chutí, někdy se rovněž poupata lžičníku nakládají na způsob kapary.